MIMOŇSKÉ DISKUZNÍ FÓRUM

Krátké zprávy
KVĚTNOVÝ ZPRAVODAJ
24.05.18 08:14 Pep@k
ZPRAVODAJ DUBEN 2018
14.04.18 13:51 Pep@k
A BIJÍ JAKO SPLAŠENÉ
09.04.18 19:16 Pep@k

Jelikož bydlím kousek od kostela, tak jsem nemohl přeslechnout bití věžních hodin. Někdy minulý týden nešly vůbec, poté byly opraveny a pikantní na tom je to, že ve 3/4 na celou tyto hodiny nyní bijí cca 34 - 36 x. Docela záhul pro ně.
Zkuste se zaposlouchat ve 3/4. Řekl bych, že to je republikový unikát a nikde takovou raritu nemají !!
ps. Jak jsem byl upozorněn, jedině v Rožnově - tam smutně bijú...
18.4. - neopraveno
24.4. - stále stejné
26.4. - konečně opraveno
Obce Stráž p. Ralskem
oficiální stránky

Stráž p. Ralskem
neoficiální stránky

Město Ralsko

Noviny p. Ralskem

Vyhledávání
TOPlist
 
 Kronika Mimoně - díl sedmnáctý
Publikováno:  13. ledna 2017

historieV dnešním pokračování naší kroniky sepsané kamarádem Osvaldem Honsem, se podíváme na další válečné vřavy, které se přehnaly Mimoní. Války jsou obsáhlá kapitola a čekají nás ještě dvě.

Bavorská vojna o dědictví v letech 1778 až 1779
Bedřich Veliký již v roce 1768 zaznamenal poznatky, že císař Josef II. ve Vídni stále častěji předstupoval s myšlenkou připojení Bavorska po vymření Wittelsbachera. Že tento odhad byl správný se ukázalo po skonu falckého kurfiřta Maxe Josefa Bavorského 30.prosince 1777. Své dědické nároky na velký díl Bavorska si rychle nárokoval falcký kurfiřt Karel Theodor jako svá nezadatelná práva habsburského dvora.

Své rozhodnutí odůvodňoval tím, že zemřelý nezanechal žádné dědice a odvolával se na Westfalcký mír uzavřený v roce 1648. Stejné nároky uplatňovalo však i Rakousko. Když již 2.ledna 1778 vtáhl Karel Theodor do Mnichova, nelenilo ani Rakousko a ihned poté obsazovalo Bavorsko svým vojskem, kterému velel Kinský a Langlois. 18.ledna podstoupil výše zmiňovaný kurfiřt Dolní Bavorsko Rakousku.

obr123

Mapa Mimoně tzv.
Josefinská z roku 1780


Na mnohých německých dvorech byli tímto konáním císaře zaskočeni a rozhořčeni. Toto vše očekával v Prusku Bedřich Veliký, který nechtěl tento vývoj připustit, protože tak by se Rakousko opět stalo silnější než-li jeho říše. Proto ani na okamžik neváhal zasáhnout v plném rozsahu proti rakouskému obsazení. Jednou provždy chtěl zrušit .dědická práva a proto kategoricky požadoval okamžité stažení rakouského vojska z Bavorska a přiznání nároků kurfiřtů z Falcka na Bavorsko, ale uspokojivou odpověď neobdržel. Bylo tedy z jeho strany zcela logické, že sáhnul po zbraních. Překročením hranic Čech 5.července 1778 tak otevřel tak zvanou bavorskou válku o dědictví. Mnoho slávy však v této vojně Bedřich Veliký nesklidil. Vojska pod velením krále a prince Jindřicha ze Slezska a oddíly předsunutých Prusů zaútočily a obléhaly pevnosti, ze kterých však nedokázaly jejich posádky vypudit. Potíže se zásobováním přinutily tyto vojska na podzim opět opustit českou půdu. Než-li došlo k opětnému vojenskému střetnutí, bylo 13.května 1779 v Těšínu uzavřeno příměří. Král byl připraven odevzdat Rakousku větší část obsazeného území v důsledku vnitřního dělení, protože mu hrozilo přepadnutí části Ansbachu a Bayreuthu po vymření zde dosud vládnoucího rodu Hohenzollernů.

V lidovém podání byla tato vojna nazývána také jako bramborová a švestková, protože v ní nebylo žádných ztrát, když po sobě vojáci házeli bramborami a švestkami, které jako jediné doznaly velikých ztrát.
Krveprolití tedy v této válce nebylo skoro žádné, ale kontribuce byly veliké stejně jako zpustošení obsazeného území a válečné daně. Jestliže nejsou výsledky na válečném poli, tak alespoň ať je velká válečná kořist, to je stará vojenská zásada, která se i v této vojně uplatňovala.

Jestliže se sedmiletá válka označovala pro svůj význam rozšíření a konzumaci brambor také jako válka bramborová, pak se tato válka dá označit z obdobného důvodu jako válka kávová, protože obyvatelé panství Mimoň a jeho širokého okolí se zde poprvé setkalo s touto jim dosud neznámou plodinou. Je zajímavé, že i tato plodina, která se sice mohla pouze dovážet pro nevhodné zdejší klimatické podmínky na její pěstování, stejně jako brambory získala svojí důvěru i káva, která doznala rychlého rozšíření mezi obyvatelstvem.

Rakousko v březnu a dubnu 1778 soustředilo všechny pluky v severních Čechách do vnitrozemí. Generál Laudon byl povýšen na generálního polního maršála. Koncem března stálo na 300 000 mužů ve zbrani. 6. a 7. května byl v Mimoni a ve Stráži sám císař Josef II., který osobně provedl rekognoskaci terénu. Jeho doprovod tvořil princ Max, polní maršál Laudon, generál Lasky a další. V celé krajině byla vybudována velká opevnění (t.zv.šance). 3.června byl císař Josef II. opět v Mimoni a provedl zde inspekci již dříve jím nařízených opevňovacích prací. 15. června přitáhla do Mimoně maďarská pěchota pod velením Esterhaziho, který zde nechal pověsit jednoho delikventa. 5.července táhl Esterhazy dále na Jablonné a poté na Žitavu. Večer se však překvapivě přisunul záložní sbor do oblasti Mimoň-Pertoltice-Srní Potok. Vrchní velitel a ubytovatel polní maršál Laudon se nacházel ve dnech 6. až 11. července v Mimoni.

Prusům se podařilo proniknout až k Mimoni a obklíčit celé Ralsko od severu. V těchto lesích byl ukryt dobytek mimoňských sedláků, takže nebylo divu, že zde bylo mnoho kusů tohoto dobytka v této době uloupeno. 11.srpna přijel za Laudonem osobně sám císař Josef II., který v té době byl utábořen u Mnichova Hradiště, kde mu vyčetl, že byl tak nerozvážný, když opustil své výhodné postavení u Mimoně, které svým ústupem vydal bez výstřelu Prusům. Pruský velitel princ Jindřich vstoupil do Mimoně 9.srpna ve 4 hodiny odpoledne a z hraběcího zámku si vytvořil svůj hlavní stan. Vojenské tábořiště Prusů bylo vybudováno na vyvýšeninách a v polesí kolem Mimoně a na Strážném vrchu. V Mimoni bylo téměř v každém domě ubytováno 20 až 30 mužů. Ve většině domů se nedalo prakticky pracovat. Ulice byly přeplněny nákladními povozy, jezdci a mužstvem.

Od 10. do 18.srpna uteklo mnoho mimoňáků do středních Čech. 12.srpna přišli do Mimoně za princem Jindřichem zástupci města z Varnsdorfu s prosbou a možností darovat 15000 Imperiálů jako výpalnou daň, aby jejich město bylo ušetřeno před vypálením a nezchudlo tak ještě více. Tato prosba byla příznivě vyslyšena a vyřízena ke spokojenosti prosebníků. 14.srpna poslala radnice z Liberce na vozech o zápřahu 4 koní a v doprovodu 6-ti radních do mimoňského hlavního stanu svojí deputaci, která poníženě předložila návrh s následným zaplacením během 6 dnů 20 000 říšských tolarů ve zlatě nebo dobrých císařských stříbrných guldenů jako výpalnou daň. Přes tento jistě příznivý návrh byli odmítnuti. 15. t.m. bylo pod tlakem nejvyšší nouze dodáno z Liberce do Mimoně 5000 tolarů, což pojistilo město na 9000 guldenů.obr124Mapa tábora u Mimoně 9. srpna 1778.
Překlad popisu : Von Gabel-od Jablonné, Nach Rabendorf-do Vranova, Nach Schwabitz-do Svébořic, Nach Hühnerwasser-do Kuřívod, Die Grosse Seite-Velk8 strana, Jägerei-obora v Borečku, Von Reichstadt-od Zákup, Leim Seite-jílová strana, Sand Seite-písková strana (mezi nimi protéká Panenský potok), Batsdorf-Pertoltice, Niemes-Mimoň, Fasan Garten-bažantnice, Rollberg-Ralsko.
Vysvětlivky zcela dole vpravo : Schritte-kroky.
Ploučnice je tok mezi silnici od Jablonné a Ralskem a po soutoku s Panenským Potokem odtéká mezi cestami do Kuřívod a Bělou. Obranná opevnění jsou diagonálně půlené obdélníky


15.srpna sděluje princ Jindřich svému královskému bratrovi, že Laudon stojí pevně, že eventuelní ústup bude velmi těžký. Sám že stojí velmi dobře od Litoměřic až k Mimoni a Břevništi, je však příliš roztažený a bez dostatečného zajištění proviantem. Může se takto udržet nanejvýš ještě tak 10 až 12 dní mezi Jizerou a Labem.

20.srpna ráno zaútočili rakouští dragouni na pluk Härdtsche u Hvězdova. Kapitánem tohoto pluku byl von Lützov. Provedl útoky, při kterém mu byl useknut cop, sám zranil mnoho soků a zajal 10 vojáků Härdscheho pluku. Princ Jindřich, který byl stále ještě ve spojení se svým bratrem - králem doufal, že vyláká Laudona ze svého postavení a poslal proto svá vojska na Prahu. Laudon však tento manévr prohlédl a ze svého stanoviště u Jizery nevystoupil. Proto i princ Jindřich musel stáhnout svá vojska směřující na Prahu. Mezi vojskem Prusů a v celém okolí se rozmohla úplavice, na kterou zemřelo mnoho vojáků i obyvatel. Zemřelí vojáci byli pohřbíváni v poli za stodolami panského dvora. Král si častokráte dopisoval s princem, který stále tábořil v Mimoni. Jako dorozumívající jazyk používali francouzštinu. Dva dopisy ze 7.září dávaly princi rozkaz, aby se stáhl z Mimoně a popisuje způsob jak a kudy se má ústup provést. 22.srpna se pokusily obě pruské armády to je z Arnau (Hostinné) a z Mimoně spojit. Proto si musel každý měšťan obstarat v Mnichově Hradišti pas a být připraven k útěku.
Strážští a mimoňští duchovní byli vzati jako rukojmí a byli odvezeni přes Litoměřice a Lovosice do Drážďan.

8.srpna odeslal princ nemocné s vozem chleba z Mimoně. Velký počet dělostřelectva táhlo do Litoměřic. Od 24.srpna začalo nepřetržitě pršet po celých 14 dní. Velmi se ochladilo, což bylo příčinou onemocnění vojáků. 9.září přijeli do Mimoně tři husaři, kteří byli napadnutí 40 rakouskými husary. Prusové, kteří táhli z Mimoně na Brennou, byli Chorvaty a zelenými dragouny zahnány zpět až do Bohatic. Při tomto ústupu stříleli Rakušané ze Šibeničního vrchu na silnici do Kuřívod u Dýmajícího kamene za Prusy, aniž by se dotkli Mimoně. Večer tohoto dne vtáhli husaři Lichtenštejna a ostrostřelci do Mimoně. Prusové při ústupu vzali sebou pozemkové knihy, které se nikdy již nenašly. Laudon po odchodu Prusů nechal Mimoň ihned silně obsadit. Do Mimoně přišlo mnoho vojska, kteří snad společně se sedláky postavili u Hvězdova velká opevnění.

Od 29. do 31. října byli v Mimoni a ve Stráži utábořeni modří husaři. 4.listopadu přibyl do Mimoně pěší pluk Brinksch., který zde byl ubytován přes celou zimu. 9.ledna 1779 se vrátili rukojmí z Drážďan. 3.února byl vyhlášen náhle poplach, protože byl ohlášen nepřítel v ˇŽitavě. 8.února vstoupili do Mimoně granátníci. Všechna místa v Mimoni byla přeplněna vojskem. Začátkem října roku 1778 byl císař Josef II. opět v severních Čechách a předložil zde nový válečný plán. Jednalo se o pozice v úseku Stráž - Mimoň, která navazovala na z Ještědu vedoucí silnici Liberec-Turnov a na Ploučnici jako na frontovou překážku přes Svébořice, Ploužnici a Habstein až po silnici Lípa - Mladá Boleslav. Mezi princem Jindřichem a králem došlo v zimě v důsledku nešťastného vedení války k roztržce, jehož důsledkem bylo, že princ byl zbaven 1.dubna vrchního velení. Začátkem roku 1779 došlo sice ještě k menšímu válečnému střetnutí ve Slezsku, ale 10. března se uskutečnilo mírové jednání, které bylo 13.května ukončeno. Se skončením vojny obdrželi chudí sedláci jako odškodnění od státu koně od trénu.

Mimoň ve francouzské válce.
20.dubna 1792 vypověděla revoluční Francie válku Německé říši. Rakousko a Prusko měly již dříve uzavřenou společnou smlouvu o společné obraně Německé říše. Proti francouzské lidové armádě však mohly povolané německé oddíly, které byly v podstatě žoldnéřská vojska, dosáhnout jen dílčí výsledky. Rakousko stálo mezi těmito boji uprostřed, které však připravovalo proti francouzské revoluci velkou evropskou koalici. Anglické peníze a rakouská národní síla byly hlavní hybnou silou protirevoluční a antifrancouzskému úsilí. Boje probíhaly však většinou u Mohanu a Rýna a jednak v severní Itálií, kde Napoleon otevřel svojí vítěznou cestu Evropou. Rakousko muselo odstoupit severní Itálií a Belgii Francii a souhlasit s odtržením německého území nalevo od Rýna. Rakousko potřebovalo v obou následujících desetiletích francouzské revoluce a napoleonského panování vojáky proti lidovému hnutí Francie. Bylo také vymáháno podávání zpráv o místu pobytu svého syna. Kdo nepodal pravdivou informaci nebo odepřel jí vůbec podat, obdržel rány holí nebo musel složit 300 až 400 guldenů kauce. Krajem táhli verbíři s muzikou od panství k panství. Velmi brzy bylo znát, že všichni svobodní muži jsou již naverbovanými vojáky.

Začátkem ledna 1798 přišly pak první svazy na ubytování na mimoňské panství. Po jejich odchodu zavládl ve městě opět klid a to až do začátku ledna 1806, kdy do Mimoně přišel pluk hulánů. Tento pluk odtáhl až na podzim směrem na Plzeň. Po tomto pluku přitáhl 28. října husarský pluk knížete Ferdinanda, který zůstal v okolí Mimoně až do roku 1807. Roku 1808 přitáhli do Mimoně husaři Blankenštejna. Ubytovaná armáda musela tento rok ustanovit ochrannou bezplatnou službu. Od 20.května až do 3.června prodlévaly volné oddíly knížete z Braunšweiga spolu se svými doprovázejícími ženami a dětmi ve městě. Již v dřívějších válkách doprovázely žena a děti armádu a zůstávaly v místě během celého ubytování (viz mimoňská kostelní kniha, ve které lze najít zápisy o úmrtích i narození nových dětí, které zde byly křtěny).

Mimoň v osvobozenecké válce roku 1813.
Útisk Napoleona, který pociťovalo v roce 1813 velmi citelně i Rakousko a Německo, vyvolal ve všech zemích Německa silné vlastenecké cítění a myšlení. Napoleonem podmaněné země byly přinucovány k nejkrajnějším úkonům a to jednak ze strany nároků Napoleona a poté potřebami Rakouska pro osvobození v bojujících jednotkách Prusko-Rusko.Rakouské aliance. Tyto jednotky nepřetržitě napadávaly jednotky Napoleona v severních Čechách a jako protihodnotu požadovaly ubytování. Začátek osvobozenecké hnutí lze považovat porážku Napoleona 11.srpna 1813.

V červnu 1813 táhl polský pán a kníže Poniatovský v Napoleonových službách s 18.000 muži do Čech. Musel být pravidelně zásobován dobytkem a vším potřebným. 16.června 1813 přitáhl generální štáb spolu s 2000 muži pěchoty a 300 koni do Mimoně. Mužstvo vyvolávalo ve městě množství výtržností, takže starosta byl nucen podat stížnost u knížete. Ten přes tyto potíže poslal poté svého důstojníka za starostou s žádostí o vystavení vysvědčení o chvályhodném chování jednotek. Starosta přislíbil toto učinit, ale za podmínek, že tyto jednotky odtáhnou.

V celém okolí musely být vybudovány obranné valy. Spolupracující vojáci však pod záminkou nejrůznější důvodů měli stále důvod tuto svojí spolupráci přerušovat. Místní sedláci museli provádět celodenní povoznictví, museli vykonávat několika denní jízdy, proto často ponechali povoz bez dozoru na cestě a sami utekli. Od 19.srpna bylo slyšet v Mimoni dělostřelecké dunění, které k polednímu neustále sílilo. Od Jablonného přijížděly neustále povozy se ženami a dětmi. Tito utečenci vypovídali, že Francouz stojí v pohotovosti u Jablonného, kde jsou znepokojovány husary a polními myslivci, což je příčinou této kanonády. Rakouští husaři a polní myslivci poté táhli přes Brniště do Mimoně a posléze dále do vřesovišť u Hamru. Jejich nepřítelem však nebyl Francouz, jak se utečenci domnívali, ale polský sbor, který byl předtím ubytován v Mimoni. Návrat tohoto sboru a jeho ubytování v Mimoni nyní bylo úděsné. S nabitými pistolemi a píkami pod paždí přicválali do města a požadovali všechno možné, od dobytka, po peníze, alkohol a ženy, takže není divu, že mnozí obyvatelé hledali spásu v útěku. Poláci demolovali okna, kamna, ploty byly polámány a použity jako topivo. Svévolně byla pobíjena zvířata nad rámec vlastních potřeb. Kořalka byla popíjena, spíše však je nutno použít vulgárního výrazu vychlastávana v nezřízené míře.

19.srpna se spojilo u Jablonného na 1000 Francouzů s 20.000 Poláky pod velením generála Kellermana. Jednotlivé rakouské oddíly vyvolávaly drobná střetnutí, po kterých se ihned opět stahovala zpět do okolí Mimoně. 19.srpna okolo 10. hodiny přijel do Jablonného osobně Napoleon. Nechal si zavolat faráře a dvě osoby magistrátu, kteří jej museli o všem informovat. Obdržel však od nich takové informace, že sám nevěděl více jak předtím. Vyslal svého pozorovatele rovněž do Mimoně na obhlídku vybudovaných valů, který mu však při návratu mohl jenom sdělit, že tyto nejsou obsazeny. Po tomto sdělení prohlásil : „Byl jsem podveden “. S části svého doprovodu poté táhl do Žitavy. Ze strachu před Francouzi, byli za pomoci sedláků z Pertoltic Josefa Krause, Josefa Ihme a Josefa Kieslicha uschovány mimoňské archivální písemnosti.

20.srpna tábořilo za Jablonném 32.000 mužů nepřátelských sborů. 21.srpna přijel do Mimoně polský poručík s 19 trubadury a vyzval magistrát, aby okamžitě přišel na náměstí. Starosta Rösler spolu s radním se dostavili v nových černých kabátech a nabídli vojákům velké množství kořalky. Na otázku, kde jsou Rakušané jim bylo odpovězeno, že dnes odtáhli směrem na Stráž. Poté projelo cvalem několik hulánů městem. Poručík požádal o kabáty jako měli městští radní, protože mu bylo v deštivém počasí chladno. Tyto kabáty obdržel spolu s holínkami a dalšími věcmi. Poté mu byl nabídnut malý obnos guldenů odůvodněním, že toto město je velmi chudé, protože nedávno protrpělo zničující městský požár. Na mnohá naléhání obdrželi tito polští vojáci ještě dalších 135 guldenů ve směnkách.

Sbory tohoto generála Kelermana však požadovaly brzy na to ještě dalších 30 dukátů, hotové kabáty, 12 mázů rosolky, 17 mázů silného koňaku pro důstojníky, 5 mázů vína, chleba, salámy a rohlíky, dále pro svůj tábor v Jablonném 15 krav nebo volů, 60 měřic ovsa, 32 soudky koňaku, 1 soudek vína, 13 měřic žitné mouky, 4 měřice pšeničné mouky, chléb, 50 liber másla, 20 kusů drůbeže a další. Starosta odejel s vrchním do nepřátelského tábora za generálem Kellermanem, aby mu sdělili absolutní nemožnost dodání vynesených požadavků, protože obyvatelé po požáru jsou velice chudí. Přesto musel být požadavek splněn. Následující den musel ještě navíc do jistého tábora na Töpferbergu (Hrnčířský kopec) dodat 6 povozů slámy, ovsa a sena, pro každého zde tábořícího muže 1 libru hovězího masa, 1 libru telecího, vepřového nebo skopového masa, pivo, víno, rosolku, punče a kávy.

Starosta odejel s vrchním do nepřátelského tábora za generálem Kellermanem, aby mu sdělili absolutní nemožnost dodání vynesených požadavků, protože obyvatelé po požáru jsou velice chudí. Přesto musel být požadavek splněn. Následující den musel ještě navíc do jistého tábora na Töpferbergu (Hrnčířský kopec) dodat 6 povozů slámy, ovsa a sena, pro každého zde tábořícího muže 1 libru hovězího masa, 1 libru telecího, vepřového nebo skopového masa, pivo, víno, rosolku, punče a kávy. Zde tábořící jednotky požadovaly 210 loktů plátna, 43 párů holinek, 60 liber cukru, 18 korců ovsa, 360 dávek sena, v penězích počrtáno 33386 guldenů a 30 krejcarů.

21.srpna večer přišel pak rakouský rytmistr s 19 husary do Novin u Mimoně. Zde mu byla podána zpráva o vynucovaných nesmírných dávkách. Poté odcválal rytmistr do Mimoně s novými muži.
22.srpna vyjeli z Mimoně huláni, aby provedli v okolí inspekci. V poledne však přijelo 300 Francouzů a prohlédli si zde vybudované valy, odkud chtěl Napoleon vytáhnou proti Praze. V poli v okolí Mimoně se střetli asi se 40 rakouskými husary Lichtenštejna, kteří na ně vystřelili z pistolí. Francouzi poté táhli přes Töpfenberg (dnešní sídliště Letná) na Pertoltice. Na návrší zůstali pouze jedinci. Těchto 40 husarů byli také jedinými rakouskými, kteří do Mimoně přijeli a zde se informovali u starosty o situaci před svým dalším odjezdem. Francouzi odjeli na Limberg (vrch Lipka), kde zůstalo 20 mužů jako pozorovatelé směru na Mimoň. V 5 hodin odpoledne vytáhli na Mimoň. Zde však našli všude dveře zavřené, za hlučného křiku projeli městem a zajeli před dům starosty. Důstojníci vstoupili do místnosti, první se posadil a ostatní uctivě zůstali stát. Stůl byl pro ně prostřen. Byli přivedeni farář Bothe a poštmistr Lörinzer. Od poštmistra požadovali za poslední rok všechny noviny a zakázali mu jakékoliv odesilání dopisů. Od starosty požadovali čistou pravdu o ležení Rakušanů, jejich síle, velikost polesí atd. Sedící pán, který celou dobu jednání nepronesl ani slovo, byl považován za samotného Napoleona. Byl to však jeho švagr Murat, král z Neapole.

Hned byla zajištěna také večeře pro tuto jednotku. Přesto bylo navíc ještě požadováno 150 párů holinek, 350 loktů plátna, 60 liber kávy, 100 liber cukru a 4 vědra vína. Dva jízdní poslové pak měly doprovodit dva jízdní oddíly, jednu do Kummeru (Hradčany) a druhou na Ploužnici. Starosta pak byl přísně upozorněn, že v okolí města se nesmí již nikdo objevit. V případě útoku bude Mimoň obsazena Francouzi. Bylo zde ujednáno, že poté, co byly nyní dodávky opět zvýšeny pro stejný den, kdy měly být dodány pro generála Kelermana do Jablonného, musí se tyto dodávky zajistit v okolí. K tomuto účelu bude nápomocno vyčleněné příslušné mužstvo. Na námitku, že je pravděpodobnost ze setkání s Rakušany při tomto vymáhání kontribucí, vedli důstojníci ve své mateřštině rozhovor, jehož výsledek bylo vydání rozkazu, že během dvou hodin je nutné obstarat 250 loktů plátna, 47 párů holinek, 27 měřic ovsa, 25 centů sena, 80 liber cukru, 60 liber kávy, 1 vědro vína a jídla a pití pro důstojníky. Dva rytmistři nyní rozdělili oddíl na dvě části po 60 jezdcích. První část byla dopravena jízdním poslem do Doks, druhá část s druhým jízdním poslem do Kuřívod. Starosta oddíly upozornil, že Nový most je stržen a není ještě nově vybudován, aby byli celkově informováni o situaci, že je velké nebezpečí utonutí ve velké vodě, která se zde stále ještě držela. Bylo proto rozhodnuto, že vojáci m,usí přeplavat. Starosta však stačil tajně přikázat svým poslům, aby byli obezřetní a zvláště poslovi Františkovi Lerchovi, aby je vedl přímo k Novému mostu a nepustil se po cestě kolem Papírnického mlýna.

Vojáci zle nakládali s poslem, který je vodil bažinatými loukami v již dosti silném přítmí, ale protože sami nenašli lepší cestu, obrátili se zpět a táhli rovněž na Kuřívody. Skoro se již zcela setmělo a jeden oddíl nevěděl o druhém, stalo se co se stát asi mělo. Oba oddíly v lese na sebe narazily a protože ve tmě nevěděli kdo je kdo, došlo mezi nimi k šarvátce. Protože však na kraji lesa u Kuřívod narazili eště navíc na husary Lichtenštejna, obrátili se se ztrátou 2 mrtvých a 1 zraněného zpět do Mimoně, kam dorazili o půlnoci.

Než-li mimoňský starosta dojel s dodávkou požadovaného kontributu do Jablonného, byl mu sdělen příkaz, aby se nezvětšoval v okolí počet táborových ohňů. Přes tento zákaz však bylo 150 měšťany v noci zapáleno velký počet ohňů, okolo kterých pak přecházeli, čímž nahrazovali starostou avizovaná rakouská vojska v okolí. Pomoci městského sluhy byli císařští husaři vyrozuměni o pozicích nepřítele.

Odpoledne 23.srpna přijel do Mimoně francouzský poručík spolu s 10 muži, který obdržel kabáty. Rakouští husaři, kteří byli právě ve městě, se rozdělili do čtyř oddílů a sice jeden oddíl se skryl u Šubrtů ve Velké ulici, další pak v Panské ulici, v Malé ulici a na Müllau (dnešní V lukách), aby obklíčili hulány a zabránili jím v úniku zpět. Poručík byl zajat a nepřítel se již nikdy neukázal v Mimoni. Pouze v dopoledním čase se ukazoval v oblasti Novin. Vojáci měli nejraději kořalku. Protože židovský zdroj v Jablonném byl hned první den vyplundrován, ve Stráži zase utekl Žid, čili v obou místech se kořalky nedostalo, nestačil jim vyráběný v Mimoni.

25.srpna přijel císařský rytmistr Prokop do Mimoně a nechal obsadit všechny cesty a silnice vedoucí do Jablonného. Jeden strážmistr, který naháněl důstojníka a dva hulány byl tak rozhořčen, že když nepřítel na něj vytáhl bajonet, skočil tento i se svým koněm v hostinci U zlatého jelena do rákosové skříně a opět vyskočil, vystřelil na něj a poté zajal. Toto slyšel nepřátelský hulán, který se nacházel právě na tzv. Barvířské stezce. Chtěl se obrátit se svým koněm, který však při obratu šlápl vedle a zřítil se do vody, takže nebylo těžké pro uvedeného strážmistra zajmout i tohoto nepřátelského hulána.
26. srpna ráno přicválalo 100 rakouských husarů do Mimoně a odtud pokračovali přes Noviny do Stráže. Při tom nebylo vypálena ani jedna rána na blízko táhnoucí polské oddíly ve francouzských službách.

V noci z 28. na 29. srpna tábořilo nad Božím hrobem na Töpfenbergu (dnešní Letná) 200 rakouských husarů. 30. srpna vytáhl proti Mimoni jeden francouzský oddíl, který však zde byl přivítán palbou, takže zde nic nepořídil a musel se vrátit zpět do Jablonného. 1. září projeli Mimoní Blankenštejnovi husaři. 2. září tábořilo mnoho rakouských oddílů ve zdejším okolí. Byly požadovány různé dodávky. 4.září přijela z Moravy kolona 486 povozů s proviantem.
Začátkem září se v Mimoni objevovali stále častěji přeběhlíci z Napoleonových vojsk. Toto přeběhlictví se stále více zvyšovalo. Přeběhlíci začali přicházet v celých skupinách, které měly 12 až 30 mužů. Tito se však v Mimoni nezdržovali a pokračovali dále do vnitrozemí. 10. září přeběhlo do Mimoně 20 mužů i se svým poručíkem, který uměl částečně německy a bylo možno se s ním dohovořit bez tlumočníka.

Ve dnech 21. až 25. září tábořilo v okolí Mimoně velmi mnoho Rusů. V některých domech bylo 60 až 100 mužů. Tito požadovali stravu ráno, v poledne a večer. Jezdci byli ubytováni u domkařů a sedláků. Koně byli volně uvazování venku u plotů a žrali jen seno. Jestliže si ihned nezískali majitelé respekt a důvěru, bylo s nimi velmi zle nakládáno. Přesto všechno se stávalo, že ubytovaní vojáci často hladověli i s majitelem domu (ubytovatelem). Kdyby však obyvatelé věděli, že jim bude vše zaplaceno za jejich úsilí, pak by tomu tak jistě nebylo, protože až dosud nikdy nic nedostali a pokud zde přeci jen se tak stalo, pak to byla spíše almužna než rovnocenná náhrada a zase ne každému. Tentokráte však tomu tak nebylo a plnohodnotná náhrada se vyplácela všem asi za půl roku po odchodu ruského vojska. Průchod těchto ruských vojsk trval od 22. až do 29. září. Rusové hnali sebou obrovská stáda dobytka ze Saska. Přestože byli Rusové spojenci Rakouska, vzali cestou vše, co bylo možné vzít sebou (dalo by se správněji říci, že ukradli). V Pertolticích příkladně "přibrali" krávu, kterou hnali sebou přes Mimoň. Starosta, když tuto skutečnost zjistil, spěchal ihned za velícím generálem Benningsenem, který nařídil tento "zábor" vrátit, což se ihned také stalo.

28. září v 10 hodin dopoledne přijel do Mimoně regiment kozáků, který následující den odtáhl na Zákupy. Protože však hnaná zvířata, většinou to byly krávy, která nebyla dojena a byla vystavena neustále nepřízní počasí, byla mnohá tato zvířata nemocná a cestou zdechla a musela být ihned zahrabávána. Z tohoto důvodu hnali místní obyvatelé ze strachu z možných nemocí ze svých luk nejen zvířata, ale i Rusy. 6.října táhlo přes Mimoň 170 povozů se suchary, hrachem a kroupami. Jeli tudy proto, protože poškozený Nový most u Borečku stále ještě nebyl opraven, a proto směřovaly přes Ploužnici na Doksy a Zahrádky.Tyto každodenní transporty se staly velmi známými; vždyť i doprovod musel třikrát denně jíst. Koně se vyhnali na louky a pole. V noci se zapalovaly ohně. Při tom se kradlo dřevo z plotů a domů, které sloužilo jako palivo. Aby se Rusové co nejdále udrželi od těla, oblékali se místní obyvatelé do uniforem střelců, před kterými měli Rusové velký respekt. V nejbližším okolí byl vždy vyhlašován poplach, když se Rusové přibližovali, jedna obec pomáhala druhé jak to jen šlo, přestože se jednalo o osvoboditele. Vojáci Švarcenberské armády, tak zvané pohyblivé oddíly (Pruska a Rakouska) doprovázely Rusy, avšak vždy v určité vzdálenosti. V Dobranově byli Rusové vyhnáni sedláky klacky z vesnice, když se tam chtěli ubytovat. V Markvarticích vzali na ubytování 30 Rusů u sedláka Lorenze. Když vypili kořalku, zbili domácího pána a svázaného jej odvedli. Toto bylo ihned hlášeno v Jablonném, kde byl vyhlášen ihned poplach a shromážděni měšťané Lorenze osvobodili.

10.října projíždělo Mimoní více jak 300 vozů, které všechny směřovaly do Doks. Protože cesta na Lípu byla neprůjezdná pro promáčení cesty, bylo nutno urychleně opravit Nový most v Borečku. Následující den přes tento most přejelo 50 vozů s doprovodem 300 zeleně oblečených pěšáků. 14. října táhli přes Mimoň ruští kyrysníci a červení husaři směrem na Lípu. Ve vozech byli zapřaženi malí voli a doprovázeni 11 až 13 -ti letými výrostky, kteří byli jako náhončí vzati ve Slezsku a teprve v Lípě byli propuštěni. V pátek 15.října přitáhli do okolí Mimoně směrem na Pertoltice, Grunova a Brniště eskadrony kozáků. Protože uvedený den byl právě jejich postním dnem, shodili předložené maso ze stolů a protože knedlíky byly polity máslem, jednali s nimi stejným způsobem.

Vítězstvím v bitvě národů u Lipska ve dnech 16. až 19.října bylo ukončeno panování Francouzů ve střední Evropě. Přes Rýn ustoupivši Francouz zanechal německé země v jednom politickém chaosu. Nyní konečně nastal ve střední Evropě opět klid zbraní, který trval přes padesát let.

Od Vídeňského kongresu až po rok 1866.
V roce 1850 byl stávající mír a klid zbraní opět ohrožen, jelikož Prusové vystoupili z Německého svazu a vytvořili se Saskem a Hanoverem tak zvaný Tříkrálový svaz, který chtěl vytvořit na severu Německa samostatný severoněmecký spolkový svaz s vlastní vládou. Tento spolek vzbuzoval nedůvěru Rakouska, které proto nechalo na sever Čech přemístit na 50.000 mužů ve zbrani pod velením arcivévody Albrechta, který si svůj hlavní stan vybudoval v Litoměřicích. V souvislosti s tím, byl od ledna 1850 až do června 1851 v Mimoni ubytován regiment barona Wohlgemutha. Pod něj náležel regiment Haynaua. Rakouská diplomacie, která uzavřela koalici s Witenberskem, Bavorskem a Ruskem, přinutila tímto tahem Prusko po jednání v r. 1850 v Olomouci vrátit se zpět do Německého svazu. Po tomto návratu Pruska, byly následně, po dvouletém působení vojsk v severních Čechách, tato vojska odvelena zpět do svých mateřských kasáren. Prusko-Rakouské vztahy se však podstatně přiostřily a nebezpečí vojny o vládu v budoucí Německé říši se mělo brzy prokázat jako oprávněné.

Prusko-Rakouská válka v roce 1866.
Bismark uzavřel tajnou dohodu s Itálií proti Rakousku a využil první vzniklý konflikt, kterým byl spor o smlouvu, jehož jednání se konalo v lázních Gastainer. V jednom předloženém názorově nesouhlasném bodě mezi Rakouskem a Pruskem vyvrcholil rozhodnutím vojenského řešení rozchodu s Rakouskem. 10.června 1866 bylo Rakousko vyloučeno z Německého svazu. Pruská vojska 3. Pruské armády, nazývaná jako Labská armáda, pod velením generála Herwarda z Bitterfeldu zaútočila na Čechy.

25. června 1866 telegrafoval Herward generálnímu polnímu maršálovi Moltkemu do Berlína: "Labská armáda se soustřeďuje mezi Kunraticemi a Jablonným, má silný předvoj na Postřelnou a Brniště, boční křídlo je předsunuto na Bor. Nepřítel tvoří pouze hlídkující husaři. U České Lípy a Mimoně jsou pozorovány Hannowerské regimenty. 26. sdělil do Berlína : Táhnu dnes do Mimoně a očekávám další rozkazy.

Přípravy na válku se na Rakouské straně projevily i v Mimoni. 24. května bylo v Mimoni přítomno 17 husarů Radeckého jako ubytovatelé pro dvě eskadrony. 17. června se donesla do Mimoně zpráva o obsazení Žitavy Prusy. Z tohoto důvodu byl chvatně veškerý majetek sbalen a odvezen, dílem zazděn ve sklepích a jinak schováván v dobrých jen místním obyvatelům znalých úkrytech v okolí. 18. června se prvně ukázal první předvoj za všeobecného vzrušení místních obyvatel, vše však stále ještě probíhalo v klidu. Z 18. na 19. června hlídkovali rakouští husaři mezi Žitavou a Mimoní. V noci z 21. na 22. června se vrátili z Liberce zdejší studenti. Celé město bylo v horečnatém očekávání věcí příštích. Stále pokračovalo další ukrývání a vylepšování stávajících úkrytů. Odvážení majetku probíhalo na trakařích nebo v rancích celou noc. 22. června byly veškeré práce zastaveny a se strachem a obavami zračících ze všech obličejů stáli obyvatelé v hloučcích v ulicích, kde si vzájemně sdělovali své pocity z nastávajících dnů mezi přáteli i nesvářenými.

23. června stoupla nervozita ještě více, když navrátivši se Radeckého husaři vyprávěli o svém střetu s Prušáky za Jablonném a ukazovali špičatou přilbici, kterou ukořistili a vezli sebou. Tato eskadrona byla na náměstí radnicí a hrabětem Hartigem pohoštěna. Ve tři hodiny odpoledne byl velením vydán rozkaz k odchodu do Mnichova Hradiště. Husaři se však brzy opět vrátili. Byli ubytováni větším dílem na panském dvoře a zbytek na Radnici. Školní rada P.Maresch, který zde prováděl zkoušky, stačil ještě včas odjet, jelikož hned poté byl zastaven i poštovní provoz a veškerá úřední jednání byla zastavena. Sundaly se veškeré císařsko-královské symboly z veřejných budov, okresní soud byl uzavřen, jednotlivé firmy uložily svá označení. V těchto dnech přicházeli utečenci ze Saska a pohraničních českých míst, kteří však zde nesetrvali dlouho a po nutném odpočinku pokračovali dále do vnitrozemí. Noc byla probdělá. V oknech byly umístěny zapálené svíčky v celé délce hlavní ulice.

24. června v poledne v jednu hodinu zazněl poplašný signál. Rakušané, kteří doufali v protiútok, obdrželi však rozkaz k ústupu k Mnichovu Hradišti. Mimoň nyní náhle byla bez rakouského vojska a zcela sama. Klíče okresního úřadu předal okresní zástupce radnici. Okresní zástupce připravil vše k odjezdu. Odeslány byly i zazděné a jinak uschované cennosti tohoto úřadu.

V pondělí 25. června bylo uskutečněno za hojné účasti místních obyvatel procesí z kostela ke kapli Božího hrobu . V jedenáct hodin dopoledne přijeli do Mimoně od Jablonného první tři pruští husaři s nabitými karabinami a tasenými šavlemi. Ptali se po Rakušanech, vyžádali si jídlo a cválali dále až k pivovaru, kde se zastavili u sedláka, který se právě vrátil z lesa s nákladem dřeva na topení. Ptali se jej, zda neviděl v lese Rakušany. Pro zdůraznění svého požadavku mu nasadili pistoli na hruď. Po záporné odpovědi se obrátili a odcválali zpět k Jablonnému. Mimoňští měšťané vyhlížející pruská vojska na Strážném vrchu byli pruskými husary zahnáni domů.

Večer tohoto dne byla strašně silná bouřka doprovázená krupobitím. Mezi šestou a sedmou hodinou přijelo do města 10 Lichtenštejnských husarů. Místní je informovali o všem, co se zde za poslední dny událo. Než-li se jim připravilo jídlo, projeli podél silnice na Jablonné, brzy se však vrátili. Pět jich zůstalo ve dvoře hospody U koruny. Ostatní odjeli do Kuřívod. Tyto husary musel zahlédnout nepřítel, protože ihned po jejich odjezdu vtáhlo do města 20 pruských husarů, kteří se útočně ptali po Rakušanech. Bylo jim sděleno, že odjeli Okrouhlickou ulicí z města. Takto byla dána možnost, aby se 5 Lichtenštejnských husarů v hospodě U koruny mohlo rovněž stáhnout na Kuřívody. V úterý 26. června v půl sedmé ráno začalo vpochodování nepřátelských vojsk a průtah hlavních sil. V tuto dobu bylo vyzváněno na ranní mši. Důstojník cvalem odjel na Kostelní vrch ke kostelu a zakázal další vyzvánění. Průchod trval celé dopoledne. Během této doby prošlo na 25.000 mužů. Předvoj a hlavní sled prošel bez zastavení městem a utábořil se na okraji města v lukách v nivě Čistá (před Ploužnicí a Hvězdovem). Zde byl hlavní tábor. Okolní louky a pole utrpěly velké škody. Část těchto vojsk tábořila také na polích podél silnice do Jablonného na Hrnčířském kopci (dnešní sídliště Letná).

Okolo deváté hodiny dopoledne přijel generál Herward z Bittelfeldu, který se ubytoval v zámku, kde byl vybudován také hlavní stan. Spolu s uvedeným velitelem zde byli ubytováni ještě generálové z Etzelu a z Cannsteinu spolu s dalšími 40 muži, kteří náleželi ke generálnímu štábu, mezi kterými byl příkladně princ Salm a Reus. Dále bylo v zámku ubytováno 40 mužů štábní ochrany a 60 mužů hlavní stráže atd. Ke generálnímu štábu náležející nákladní vozy a doprovodné kočáry zaplnily celý prostor náměstí. V deset hodin dopoledne provedl generál rekognoskaci celého okolí. Současně bylo prováděno ubytování za naprostého klidu i na radnici. Venku v zahradách a ve dvoře se vařilo, protože kamna uvnitř domů nestačila. Pekaři se nedostali od pecí, protože spotřeba chleba byla obrovská. Někteří vojáci prokazovali svá nepřátelská smýšlení a ničili v městských kancelářích obrazy a písemnosti. Přes stížnosti neobdrželi však tito delikventi mimo napomenutí žádný trest, takže si následně dovolovali nadávkami urážet zástupce města. V lese u Ploužnice se ukryla rakouská armáda. Když sem přitáhla nyní armáda Prusů, došlo mezi nimi ke střetu. Prusové ukořistili 15 koní a zajali 50 mužů, kteří byli ihned přivezeni do Mimoně.

Po tomto střetnutí stříleli Prusové z kanónů na Kuřívody.. Na místo vpádu se postavila proti přesile pruských jezdců půl eskadrony Mikulášských husarů, kteří vlákali pomalým ústupem Prusy ke Kuřívodům. Po dosažení Kuřívod vjeli pruští husaři do prudké palby rakouské pěchoty a museli proto rychle ustoupit. Při tom těžce zraněný poručík hrabě Moltke spadl z koně a zůstal pozadu. Když generál Schöller uviděl ustupující královské husary, spěchal jim se svým předvojem na pomoc 2 bataliony (prapory) ze Severopruského 33 pluku ostrostřelců. Nechal předjet dvě děla, ze kterých vystřelili 8 ran na místo průniku. Proti Kuřívodům nasadil rovněž 28.batalion ostrostřelců. Při vstupu Prusů do Kuřívod, nacházelo se zde ještě 8 rodin. Všichni ostatní obyvatelé z Kuřívod utekli. V jednu hodinu po obědě přijel na bojiště generál Herwarth, který zde vydal rozkaz, aby Kuřívody obsadily dva bataliony 40. pluku.

obr125



Odpoledne, když Prusové byli zaměstnáni vařením, byl vyhlášen poplach. Od Mnichova Hradiště přijel 32.prapor myslivců a rozložil se v lese. Pruští ostrostřelci byli přinuceni k ústupu. Hned poté však byly nasazeny do útoku silné pruské síly pro posílení pozicí. Této nastalé přesile museli rakouští myslivci po velmi tvrdém boji ustoupit. Ztráty však byly na obou stranách veliké. Prusové uváděli ztrátu jednoho důstojníka a 46 mužů; ve skutečnosti však jich bylo mnohem více, na 320 mužů. S příchodem noci, která tento boj ukončila, nakládali se mrtví na vozy a poté pohřbeni v lese před Kuřívody. Z rakouské strany padlo 13 důstojníků a 264 mužů. Zraněných bylo uvedeno na 180 mužů.

Protože první boje se odehrály v Kuřívodech a jeho okolí, předepsali Prusové Mimoni veškeré dodávky: 10 párů holinek, 3 soupravy obuvnického nářadí, 600 liber rýže, 150 liber kávy, 10 centů soli, 8 centů tabáku, 10.000 kusů cigaret, 300 pecnů chleba, 2 centy masa, 300 věder piva z pivovaru, 240 věder piva z hospod, 75 a půl věder kořalky z palírny, 30 věder kořalky z hospod a od obchodníků, 40 věder vína, 45 měřic žita, 500 centů sena, 320 měřic ovsa, 200 centů slámy, 15 centů mouky, 5 centů krup, 8 centů cukru, 310 měřic brambor, 6 sáhů dřeva, 150 lotů pytloviny, 6 kusů porážkového dobytka, 580 liber omastku, 250 liber špeku, 60 kusů prken jakož i tolik kusů drůbeže a vajíček, kolik je vůbec jen možno sehnat.

Blízké boje si vynutilo vybudovat v Mimoni 26.června polní lazaret. V jedenáct hodin byl vydán rozkaz lazaretního inspektora odstranit ve dvou třídách školy lavice, které se jednoduše vyhodily oknem ven. Bylo nutné ihned obstarat plátno, obvazový materiál a sláma na lůžka, protože se přiváželi z bojů u Kuřívod již první zranění. Večer téhož dne pak byly vyklízeny další třídy školy. Prusové zacházeli se svými raněnými velmi dobře a stejně ohleduplně zacházeli i se zraněnými z rakouských řad. Toto povzbuzovalo totiž všechny zde tábořící, kteří většinou byli otcové od rodin od břehů Rýna. Tato péče o zraněné obou válčících stran povzbuzovalo sebevědomí zde tábořících rýnských vojáků, kteří museli opustit většinou neradi své rodiny. Aby ukazovali svojí jistotu v konečné vítězství, byli přinášeni a přednostně i ošetřováni v lazaretu Rakušané, čímž jim dávali najevo, že ztráty na straně Rakušanů jsou podstatně větší. Bylo možno rovněž i pozorovat, že pruští zranění byli přiváženi přikrytí rakouským kabáty. S přibývajícím počtem zraněných byly rovněž sály hostinců U zeleného stromu a U zlaté koruny přeměněny v lazarety. V následujících dnech se však přeci jen ukázalo, že v péči bylo mnohem více Prusů jak Rakušanů, což však bylo pod nejpřísnějšími tresty zakázáno komukoliv sdělit. Bylo možno hovořit pouze o malých ztrátách Prusů. Odpoledne 26. června přivedl pluk Harwitze do Mimoně na 50 zajatců, kteří byli přivítáni Prusy velmi srdečně stiskem ruky a podáním vlastní polní lahve. Večer pak přijelo 5000 mužů pěchoty. Podle velikosti obydlí byli před tyto postaveny po 40 až 50 eventuelně 70 až 100 mužích a na povel "Vchod" se nastěhovali do těchto domů.

27. června byl podle pruského královského nařízení vyhlášen dnem pokání. Pro katolické pruské vojáky byla ve farním kostele sloužena mše, pro protestantské vojáky se mše konala v zámeckém parku. Zásoby ve městě rychle mizely. Byly požadovány stále další a další dodávky. Bylo odebráno posledních 100 věder piva z pivovarnického sklepa. Město muselo pod pruskými bajonety zajistit 15 hovězích dobytčat pro jatka. Muselo dodat dalších 80 slamníků, prostěradel, obvazového materiálu, postelí, dva pytle starého plátna a 75 liber leštidla na boty a chleba tolik, kolik jich pekaři byli schopni upéci. 27. června přešlo přes Mimoň okolo 10.000 mužů různých druhů pruských vojsk. Večer projelo asi 100 děl nepočítaje kolik vozů se střelným prachem a municí během jediné hodiny.

28. června ráno ve 3 hodiny začal průtah různých pluků, které všechny směřovaly směrem na Mnichovo Hradiště. Město opustilo i hlavní tábor za Mimoní na nivě Čistá. Jako poslední projela první povolaná garda zeměbrany. Dunění kanonády bylo slyšet už od 7 hodin ráno, kdy opět vypukly boje u Kuřívod. Teprve v 11 hodin skončila tato kanonáda.
Po odchodu hlavního tábora zůstala v Mimoni ještě posádka čítající na 800 mužů gardy granátníků, která byla ubytována z části na zámku a z části ve městě. Tyto jednotky se staly pro své povýšenecké a hrubé jednání velmi neoblíbené. Dávalo se jím vše co ještě zbylo z vína a přesto jim to nestačilo. Požadovali tři druhy pití a jídlo servírované na stříbře. 30. června prošťáralo 12 mužů pod velením jednoho důstojníka zámek od půdy po sklep. Motykami, lopatami a sekerami hledali cokoliv, při čemž nadělali mnoho škod. Bedny a truhly, které nebylo možno okamžitě otevřít prostě sekerami vypáčili. V lednici ve sklepě prohrabávali půdu a v písku konečně našli 50 lahví likéru a šampaňského. Další prohlídka musela být odložena, protože následující den ve tři hodiny ráno museli i tito odpochodovat. Zraněný pruský major, který ležel zraněný v zámku, požadoval donesení stříbrných hraběcích předmětů, nikoliv pro sebe jak prohlašoval, ale pro svého krále.

29. června na svátek sv.Petra a Pavla, byli všichni ač byl kostelní svátek, oblečeni místo ve svátečním tak v pracovním. Průtahy skončily, ale dodávky a povinnost zápřahů pokračovala. Major Döring požadoval 100 pytlů chleba, ale protože mezitím byl odvelen do Mnichova Hradiště, poslal pro tuto dodávku sluhu navíc se sdělením, že musí přiložit navíc jako pokutu ještě 20 guldenů, protože se dodávka zdržela. Jelikož se tak nestalo, muselo se za 24 hodin zaplatit již 40 guldenů.

30. června přijela do Mimoně 3. sekce 3. těžkého polního lazaretu od 8. pruského armádního sboru. Vrchní lékař a dr. Trautmann spolu se svým sluhou bydlel na faře. Dodávky se nyní již nestaly tak tíživé. Na prosbu zastupitelstva města u vrchního lékaře byly totiž k těmto dodávkám přidruženy i okolní obce.
V noci z 2. na 3. července byl vyhlášen planý poplach, protože se rozšířila zprávám že se blíží 6 rakouských pluků. 3. července odpochodovala garda domobrany za hlavním vojem, takže zde nyní zůstala ještě pouze nemocniční stráž.

V mnoha místech se Prusové chovali jako lovci, až tomu musel učinit přítrž hrabě Solms, jinak i Johanitský rytíř a velmi poctivý muž, kterému předkládali mnoho divočiny. Bohužel se našlo několik lidí, kteří se nabízeli jako kupci pro tuto zvěřinu V polní nemocnici na zámku se nacházelo okolo 300 zraněných. Mimoňské ženy a klášterní sestry ze Zákup učinily mnoha dobrodiní pro zraněné Rakušany a Prusy. Po odchodu tohoto těžkého polního lazaretu 26. července dodalo město této polní nemocnici 12 centů masa, 750 žejdlíků mléka, 240 liber másla, 70 kop vajec, 15 centů chleba, 1500 kusů pečiva, 8 věder piva, 90 lahví vína, 120 liber solí, 150 liber švestek, 120 citronů, 20 liber mýdla, 120 liber svíček, 30 liber sody, 30 liber loje a 60 kusů drůbeže. Po odchodu lazaretu ošetřovali mimoňští obyvatelé raněné a nemocné na vlastní náklady. Po dobu ošetřování zemřelo 15 Rakušanů a 18 Prusů. Všichni byli pohřbeni na hřbitově u Božího hrobu. Jejich jména jsou vyražena na dvou pamětních tabulích. (Tyto pamětní tabule nechal bývalý totalitní komunistický režim přes protesty pána učitele Šťastného, který byl svědkem jejich odstraňování, nejen odstranit, ale i zničit. Stejně tak dopadly i pamětní tabule obětí mimoňských občanů z 1.světové války, které se nacházeli vpravo před Božím hrobem. I tyto byly likvidovány ve stejný den jak výše uvedené tabule obětí z války v r.1866. Hlavní vinu na tom nese tehdejší předseda MěNV Jar. Svoboda a tehdejší tajemník, který k tomu jen mlčky přihlížel, když pán učitel Šťastný vznášel jak je již výše uvedeno svůj protest. Když se vrátil pan Šťastný zpět, bylo dílo zkázy již dokonáno. Toto se událo na konci šedesátých let 20. století.)

Po odchodu lazaretu zůstali v Mimoni již pouze dva lékaři, kteří se ukázali jako velmi čilí ve své službě při ošetřování zraněných. Z Kolína na Rýnem poslali pro lazaret v Mimoni 12 věder pravého moselského vína ve velikém sudě. Tento sud si nechali oba lékaři uložit v jednom sklepení ve Velké ulici (mělo se jednat o sklep hostince u Hroznu). Při odchodu 26. července přišlo k nakládání i tohoto velkého sudu. Byl naložen a uložen na vůz do slámy, byl však nedobře zajištěn, protože pravděpodobně při náhlém pohybu došlo ke zvrácení tohoto sudu, který spadl z vozu na ulici, kde se rozbil a víno se rozlilo a teklo po ulici. Důstojníci nadávali, mužstvo však z toho mělo legraci. Rychle přinesli různé soudky a jiné nádoby pro záchranu toho, co se ještě zachránit dalo. Nutno říci, že když víno teče proudem po ulici a ještě k tomu volně, nemohli u toho v daných podmínkách chybět ani obyvatelé města, kteří toto brali jako jedinou splátku za odevzdané dodávky, takže netrvalo dlouho a vojáci společně s mimoňáky se nacházeli v příjemném vinném opojeni a to bylo teprve šest hodin ráno. Tato událost byla asi jediná příjemná vzpomínka na celou tuto krvavou vojnu.

6. srpna propochodoval Mimoní jeden prapor severopruských ostrostřelců. 18. srpna sem přijel pomořanský pluk granátníků krále Bedřicha Wilhéma IV. číslo 2 s ostrahou a muničními vozy. Zůstalo zde 2000 mužů posádkou, takže byly opět všechny domy plné vojska. Sedláci museli obhospodařit 800 koní, museli pro ně vyklidit svoje stáje a vlastní koně ponechat volně venku na dvoře. Byl zde vybudován rovněž sklad pro celé okolí. Tím se vytvořil v Mimoni opět čilý život. Vrátil se sem opět třetí těžký lazaret 2.armádního sboru, který přivezl sebou velké množství nemocných.
19. srpna se uskutečnil v hospodě U zeleného stromu vojenský koncert, který musel na nátlak zajistit okresní hejtman.
21. srpna se uskutečnila na louce zámeckého parku velká protestantská mše.

Po bitvě u Hradce Králové 3. července byl osud Rakouska zpečetěn. Rakouská vojska byla generálem polním maršálem Moltkem totálně poražena. Bismark však neměl v úmyslu přivést Rakousko zcela na dno svého neštěstí a proto zabránil mnohým svým generálům v dobyvačných úmyslech obsadit i Vídeň. Pro uzavření míru v Praze muselo Rakousko vystoupit z Německého svazu. Prusko si připojilo Hanover, Šlesvicko-Holštýnsko a Hesensko (s říšským městem Frankfurt). Pro mír se muselo Rakousko vzdát rovněž pro Itálií Venezií. Mimo uvedených územních ztrát, muselo Rakousko Prusko zaplatit veškeré válečné náhrady ve výši 20 milionů tolarů .

2. září odtáhla z Mimoně od 18.srpna zde působící posádka za hlaholu všech zvonů. Zranění a trén odešli v následujících dnech do své vlasti. Při zpětném pochodu se Prusové všude na pro ně nepřátelském území chovali velmi povýšenecky.

Škody, která tato invaze Mimoni způsobila, byla poté vyčíslena ve výši 39.603 guldenů a 63 krejcarů. K tomu je nutné ještě připočítat škody na snížení plodnosti polí a spotřebě veškerých zásob vína. Vedle těchto škod je nutné ještě uvést, že vrchnost dodala mimo městských kontribucí 120 kusů dobytka, 12 koní, 600 centů ovsa, 500 centů sena, 2001 centů slámy a 350 centů žita. Dále mimo uvedené škody je nutné uvést, že město plně zaopatřila po dva dny na zámku v Mimoni, ve Stráži a na různých panských dvorech ubytovaných 5000 mužů.

Ubytování vojsk v Mimoni roku 1775
V důsledku velkých selských nepokojů v první polovině sedmdesátých let 18. století, které vyústily ve všeobecné selské povstání vrcholící známou bitvou sedláků u Chlumce nad Cidlinou v roce 1775. Ve snaze zabránit šíření vlny nepokojů mezi sedláky nařídila vláda v březnu 1775 umístit v některých důležitých místech země vojenské oddíly. 22. března 1775 vláda nařídila husarům barona Nauendorfa, pěším plukům Brinka a Kocha aby se okamžitě přesunuli do oblasti severních Čech. 1. dubna přibyli z Chebu tzv. Zweckbrückští dragouni do Mimoně a Stráže, Kochova pěchota pokračovala na Stráž. 2. dubna Mimoni táhly dva oddíly dragounů přes Mimoň na Jablonné. 3. dubna odtáhli dragouni ze Stráže přes Zákupy a z Mimoně přes Hvězdov na svá další určená místa. 21. dubna se přesunula Kochova pěchota ve Stráži a Mimoni a do Stráže se přesunuli husaři.

V Mimoni několik let již ubytovaný Brinkův pěší pluk byl v květnu přesunut do Zákup, kde setrval až do podzimu. Po celou tuto dobu byla Mimoň bez vojska. 19. listopadu se do Mimoně vrátili důstojníci, kteří zde hledali pro sebe pohodlnější bydlení a pro své vojáky ubytování kasárenským způsobem. Za ubytování měl pluk zaplatit nájemné.
Ve zdejším kraji od roku 1763 umístěný Nauendorfský husarský pluk odtáhl na Mělník a Prahu 5. srpna 1776.

Ubytování vojsk v Mimoni roku 1850
Roku 1850 vyvolal Pruský unionistický spolek napětí v Rakousko - Německém svazu. Proto nechalo Rakousko posílit 50.000 muži ve zbrani severní Čechy, jehož hlavním stanem se staly Litoměřice a vrchním velením byl pověřen arcivévoda Albrecht.

V období od ledna 1850 až do června 1851 ležel v Mimoni táborem pluk barona Wohlgemutha. Dvě roty tohoto pluku byly v červenci ubytovány ve Varnsdorfu. 24. července se všechna vojska umístěna na severu Čech spojila ke společným manévrům u Teplic a poté se vrátila do svých výchozích pozic.

Wohlgemuthův pluk byl vystřídán plukem Haynaua, který odtáhl 1. října 1851 do Sloupu. Z tohoto pluku v období od 9. prosince 1850 až do léta 1851 byly v Mimoni dislokovány 3 roty Poláků. Ukončení pobytu těchto vojsk v našem kraji nastalo po zklidnění vzájemných vztahů. Po celé téměř dvouleté vypjaté situaci však nedošlo k žádným konfliktům.

Manévry
Po prohrané válce Prusko-Rakouské nastal klid zbraní. Téměř třicet let nebyla v tomto našem kraji zaznamenána větší vojenská činnost. Od roku 1895 však byl vždy po skončení žní zaznamenán vojenský život v podobě různých vojenských cvičení. Prvních větších manévrů v r. 1895 se zúčastnilo v Mimoni a jeho okolí na 14.000 mužů. Ve dnech 25. až 31. srpna se Mimoň doslova stala vojenským městem, když se zde zdržoval 10. a 11. pluk pěší domobrany. Manévry se konaly v oblasti Strážného vrchu u Pertoltic (26.8.), mezi Kamenickým vrchem a Bohaticemi (27.8.) a mezi Luhovem, Novinami a Grunovem (28.8.). 29.8. byla vykonána slavnostní návštěva vojenského hrobu padlých v Prusko-Rakouské válce (1866) na hřbitově Božího hrobu, které se zúčastnily i veteránské spolky a slavnostní řeč přednesl velící důstojník generálmajor Pielsticker v. Pfeilburg.

Následujícího roku (1896) se zde konaly manévry za účasti dvou eskadron dragounského pluku a jednoho odřadu 2. pluku polních myslivců. 36. pěší pluk ze Stráže přišel se zástavou a s hudbou a do Mimoně přijel zvláštní vlak se 700 záložáky. Zdejších manévrů se zúčastnili i kanonýři a množství dalších druhů vojsk. V mimoňském zámku byli ubytováni velící důstojníci v čele s polním maršálkem-poručíkem Emanuelem Martenem. Cvičení se konalo ve dnech 20. až 26. srpna přibližně v rozsahu předcházejícího roku. 17.8. pak vojska odešla směrem na Mnichovo Hradiště.
Manévry se konaly zde i v letech 1897 a 1898 a na jaře roku 1899 se zde konaly rozsáhlé přípravy na císařské manévry, které se konaly v srpnu v prostoru vymezené městy Mimoň, Lípa, Bor a Cvikov. Těchto manévrů se zúčastnily všechny druhy vojsk, kterými mocnářství disponovalo (mimo námořnictva).

Příjezd samotného mocnáře císaře Františka Josefa I. byl zaznamenán 30. srpna o půl páté odpoledne mimořádným vlakem na nádraží v Zákupech. Ubytován byl se svým celým doprovodem v zámku v Zákupech. Mezi vysoce postavenými hodnostáři vítající císaře byli arcivévoda Rainer, vrchní zemský maršál kníže Lobkovic, náčelník generálního štábu svobodný pán z Becků a mnoho dalších významných osobností, mezi nimiž byl i okresní soudce Haberditzel z Mimoně a množství představitelů různých spolků a sdružení z Mimoně včetně představitelů církve. Podrobný popis císařských manévrů je popisován v kronice města Mimoně od J. Tille (1905).

Jako zvláštnost těchto manévrů byla 31. srpna přítomnost obecního lidu ze širokého okolí v prostoru na tzv. Židovském vršku, nacházející se západně od Zákup, kam na pozorovatelnu přišel císař se svým doprovodem za krásného počasí koňmo. Následně uspořádal na zámeckém nádvoří společnost, kam v noci dorazili i zahraniční pozvaní vojenští atašé, z nichž nejvýše byli přivítáni atašé z Itálie a Německa.

Manévry byly ukončeny 2. září. Následně navštívil císař ještě faru v Brništi, kde se převlékl a posléze navštívil Jablonné. Zda navštívil také Mimoň nebylo zaznamenáno, jistě však jí projížděl během vlastních manévrů. V průběhu manévrů věnoval různé dary, mezi nimiž byl i fond chudých v Mimoni, který obdržel 200 fl..
Císař opustil císařské manévry 3. září v poledne zvláštním vlakem z nádraží v Zákupech.
Manévry se v Mimoni a jeho okolí konaly v podzimním čase i v letech 1900 až 1904.

V roce 1904 byla zaznamenána i činnost poštovního a železničního vojska, které mělo 1. srpna 1904 položit přibližně za 45 minut telefonní spojení z Mimoně do Novin. Jako zajímavost lze uvést i poplach v 10 hodin večer v den odpočinku po šarvátce předsunutých hlídek za zámeckým parkem, načež byl polní tábor za městem vyklizen a následující časné ráno odešla veškerá vojska po vlastní ose do Bělé.

Zpracoval : Osvald Hons ©

Počet komentářů: 0  Komentáře ...
Autor: Osvald Hons
Přečteno: 1007x 
Zpět na předešlou stránku

© Pep@k 2005

 
Reklama

Zajímavé odkazy
www.alkehol.cz
Alkehol
oblíbená kapela


www.skrleta.com

JIZERSKÉ HORY

PROJÍŽĎKY NA KONÍCH

Očkování proti chřipce

Punta Cana
Webhosting

Práce v Německu
Jizerské hory

Florianopolis

Dresden

Skrblík

hosting



i-noviny
V oblasti cyklodopravy již byly podpořeny projekty za 10 mil. Kč
Výstavba obchvatu Kravař si vyžádá dopravní omezení
Pšššt, sekáme… zpátky na stromy
Kraj připravuje v Ralsku další demolice


Projektant s.r.o., Česká Lípa, výstavba rodinných domů na klíč, domy na klíč INTEDOOR spol. s r.o., Cvikov, přední český výrobce koupelnového nábytku, Kúpeľňový nábytok Kamenný obchod s.r.o., Nový Bor, internetový obchod s elektronikou a bílou technikou, levná elektronika Autolepky.cz, Česká Lípa, autosamolepky a komunitní tuning web. Rodinné domy Click4Sky